Adamová: Euro? Neutrpí peněženka ani sebevědomí

9.6.2020

Současná krize ukazuje, že je zcela zásadní znovu otevřít seriózní debatu o tom, zda se má Česká republika připojit ke státům, ve kterých se již nyní eurem platí. Jako oficiální měnu ho používají dvě třetiny zemí EU včetně tří našich sousedů. 

Adamová: Euro? Neutrpí peněženka ani sebevědomí

Diskuse o přijetí společné evropské měny se v českém veřejném prostoru stala strašákem pro všechny, kteří pragmaticky využívají výhod Evropské unie, ale zdráhají se převzít politickou zodpovědnost za splnění závazku, se kterým jsme do společenství vstupovali.

Současná krize ukazuje, že je zcela zásadní znovu otevřít seriózní debatu o tom, zda se má Česká republika připojit ke státům, ve kterých se již nyní eurem platí. Jako oficiální měnu ho používají dvě třetiny zemí EU včetně tří našich sousedů. Stačí se podívat na nám blízké Slovensko: deset let po přijetí eura ho vnímá pozitivně 70 procent slovenských občanů a podporu má i u devíti z deseti podnikatelů.

Česká vláda mezitím potichu přešlapuje na místě a politicky kalkuluje, protože nálady české veřejnosti jsou zatím opačné, paradoxně bez reálné zkušenosti. A to očividně stačí k tomu, abychom dobrovolně přehlíželi, jak nás absence eura oslabuje.
Dramatické oslabení koruny vůči euru v posledních měsících připomíná tanec na sopce. V podstatě přes noc čeští občané přišli o desetinu úspor. Růst platů byl poklesem koruny naprosto vymazán a všichni to pociťují ve svých peněženkách, nejenom při první zahraniční cestě či dovolené. Pokud je toto důsledkem výhod nezávislé měnové politiky, jak často argumentují odpůrci eura, požadavek na přijetí společné měny by měl ještě zesílit. Přijetí eura by pak zásadně pomohlo českým firmám, které jsou součástí jednotného vnitřního trhu EU a které dnes bojují nejenom s nestabilitou a kurzovými pohyby vlastní měny, ale rovněž s velkými transakčními náklady, které přeshraniční obchodování zásadně prodražují i v normálních časech. Nepotřebujeme pak ani příliš představivosti, abychom si domysleli, jak zásadní je pro naše firmy stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí, spojené se silnou globální měnou.

Otázka přijetí eura má rovněž svůj politický rozměr. A právě ten dle mého převládá v současné české (ne)diskusi, jíž vévodí argumenty postavené častěji na emocích než na reálných faktech. Euro není nástroj ke ztrátě suverenity naší země, jak se nám mnozí snaží namluvit. Nijak tím neutrpí ani národní sebevědomí, které se nejvíce snaží dehonestovat právě ti, kteří ho spojují s otázkou vlastní měny. Pokud jsme totiž dostatečně sebevědomá země, naším zájmem by mělo být sedět u hlavního jednacího stolu, kde se rozhoduje o klíčových otázkách budoucnosti Unie. A tím je eurozóna.

Je velmi těžké vést racionální diskusi o možnosti zavedení eura v zemi, jejíž vláda se směrem k našim partnerům v EU řídí především strategií založenou na vypočítavosti a prospěchářství. Důkazem je pak i naprosto ostudný postoj vlády v souvislosti se záchranným programem na podporu zemí, které nejvíce zasáhla pandemie koronaviru. Přestože nejsme tolik postiženou zemí, stojíme jako první s nataženou rukou, a ještě u toho hlasitě vykřikujeme, že dostaneme málo. Současná solidarita s ostatními by přitom měla být naprostým základem fungující ekonomické spolupráce sjednocené Evropy v budoucnosti, a tedy i prosperity nás všech. K té by pak bezesporu přispělo i přijetí společné evropské měny.

Dramatické oslabení koruny vůči euru v posledních měsících připomíná tanec na sopce. V podstatě přes noc čeští občané přišli o desetinu úspor.

Zdroj: Lidové noviny, 8.6.2020